Ahoj Honzo, jako BeEager mentor s námi jedeš poprvé. Jak by ses na začátek rozhovoru představil? Co by o Tobě měli čtenáři a účastníci BeEager Campu vědět jako první?

To je hned na začátek docela těžká otázka. Jsem HEAD of PRIA, a dá se říci, že doslova. Jsem hlava a vlastně pořád i ruce naší firmy, je to asi uvolněnější pojmenování než CEO. Na druhou stranu nejsem žádný programátor, geek nebo guru online technologií. Hodně své pozornosti zaměřuji na efektivitu a to jak u nás, tak při práci pro klienty. Okolí o mně říká, že dokážu do podnikání promítnout zdravý selský rozum a lidskost, to ale ať každý posoudí sám. Mojí klíčovou vlastností je houževnatost. Jinak pocházím i žiju v Otrokovicích, a když mám volno, tak radši než sedět za počítačem vyrazím do přírody, na skály, na hory, na kolo…

 „Po „propařené“ noci jsem vyplňoval přihlášky na vysokou školu. No a díky nepozornosti…“

Co jsi studoval a jak je to důležité nebo nedůležité pro to, co děláš teď?

Tak u mne to důležité celkem je. Ve čtvrtém ročníku na střední škole jsem jednoho nedělního podvečera vyplňoval po „propařené“ noci přihlášky na vysokou školu. No a díky nepozornosti zapříčiněné bujarou noční zábavou se mi podařilo se splést, a místo PS jako prezenční studium zaškrtnout KS, tedy studium kombinované. Takže jsem od osmnácti v podstatě studoval dálkově na Fakultě tělesné kultury na Univerzitě Palackého v Olomouci, konkrétně bakalářský obor Management sportu a trenérství. To mne neposunulo ani tak znalostně, jako spíš přístupem, lidsky, dát např. zkoušku z fyziologie, biomechaniky apod. byla pekelnost.

Po ukončení bakaláře jsem se vrátil do Zlína a na magisterské studium jsem se přihlásil na UTB, Fakultu managementu a ekonomiky.  Tam už nějaká i prakticky využitelná teorie byla, ale to využití vnímám až teď. Když dám příklad, jedná se například o porozumění nejrůznějším odborným článkům. Je tam nějaký termín, o kterém mám díky škole minimálně povědomí, a tím pádem se mi článek vstřebává výrazně rychleji, rozumím mu lépe.

Po ukončení magisterského studia jsem se ještě pustil do studia doktorského, kde jsem se tedy naučil hlavně improvizovat, vystupovat před lidmi, reagovat na připomínky. Hlavně asi díky tomu, že jsem v rámci studia na fakultě i vyučoval. Konkrétně makroekonomii, ale podrobnosti si nechám na BeEager Camp… J Doktorát jsem ale nakonec nedodělal. Vadil mi tam „netlak“ na výkon a i to, že jsem k tomu jako „zelenáč“ neměl moc co říct. Navíc jsem zjistil, jak funguje akademická byrokracie, a rozhodl se, že v tom zatím pokračovat nechci.

 

Bakalářské a magisterské studium jsi ale studoval kombinovanou formou, školu jsi měl tedy jednou za čas o víkendu. Co jsi dělal přes týden?

Hned v osmnácti jsem začal pracovat jako pedagog volného času v Domě dětí a mládeže. A to mne bavilo, bylo to takové multifunkční, navíc to i celkem pasovalo do oboru studia. Organizoval jsem tam pro děti nejrůznější akce, tábory, kroužky. Po čase jsem už měl na starosti i nějaký marketing DDM, měl jsem pod sebou nějaké lidi, učil jsem se pracovat s výkazy, s financemi, rozpočty…takže velká škola. Realizoval jsem se tam, byl jsem aktivní, vymýšlel svoje věci. Po nějaké době mi ale začala vadit přílišná byrokracie, kterou byla organizace svázána. Začalo být problém něco organizovat, docházelo k průtahům, navíc jsme si úplně „nesedli“ s vedením, viděl jsem věci jinak a ve 21 letech mi to začalo být malé :).

 

Takže jsi odešel?

Ano, po nějaké době jsem se díky kontaktu z UP v Olomouci dostal do Uherského Hradiště do firmy, která se specializovala na evropské dotace. V té době boom. Asi si říkáš, proč jsem šel z byrokracie do ještě větší byrokracie. Ale já měl na starosti psaní těch projektů, bylo to v začátcích dotací a mohl jsem si dovolit být kreativní, vymýšlet různé věci. Prováděl jsem zase různé analýzy, průzkumy, sestavoval rozpočty. V podstatě každý napsaný projekt byla taková lepší diplomka, takže s tou jsem pak problém neměl. Psaní projektů mne bavilo, ale procesy schvalování a kontroly už tak moc ne, obzvlášť když mne někdo „drbal“ za to, že je někde padesátník navíc atd.

 „Zabezpečil jsem přežití firmy, tak mne přizvali jako společníka.“

Tuším další odchod z firmy?

Tušíš správně. Tehdy jsem se nějakou náhodou už dostal k PRIA SYSTEM s.r.o. Byl a jsem, dobrým kamarádem zakladatele, Martina Krkošky. PRIA byla původně studentským projektem, který měl za cíl vyvinout online platformu pro propojení studentů a absolventů s praxí. Časem se ale ukázalo, že to není dobrý nápad, což ještě umocnila přicházející recese. Mizela pracovní místa, takže bylo vyvinuto něco, co vlastně nebylo potřeba. Kluci se na tom ale hodně naučili, včetně tvorby webu, grafiky, funkčnosti atd., ale to bylo vše. Neměli obchod, neměli moc představu, kam by se dál chtěli posouvat. Začal jsem pro ně fungovat nejdřív jako takový externí obchodník, dohazoval jsem jim zakázky. Postupně jsem se tomu ale věnoval více, a protože jsem nosil opravdu hodně zakázek a v podstatě zabezpečil přežití firmy, přizvali mne jako společníka.

 

To je docela změna, od organizace akcí a psaní projektů k obchodu. Kde ses ho naučil?

Asi doma jako dítě, nějakým „handlováním“ s rodiči a bráchou. J Jinak si ale myslím, že takový ten klasický obchod neumím do teď. Neznám ty techniky a různé vychytávky, ale baví mne ten kontakt s lidmi, pomáhat jim řešit jejich potřeby a možná díky tomu mi to jde.

 

Co dneska PRIA dělá?

No v době, kdy jsem přišel, tak už PRIA dokázala dělat velice slušné weby, grafiku, ale neuměla to prodat a spojit s celkem, který by klientům pomohl. Takže jsme se zaměřili na to. Taky jsem k tomu přidal marketing na facebooku, jehož boom tehdy začínal a většina firem ani nevěděla, že by se dal facebook využít pro business. Oslovili jsme firmy na Zlínsku, dostali jsme první větší zakázky, jako Hamé, Barum Continental, no a od toho jsme se odrazili. Zlepšovali jsme se, a postupně jsme se díky dosahovaným výsledkům vyprofilovali v odborníky. Pak jsme taky dlouhou dobu mluvili o tom, že se pustíme do mobilních aplikací, až jsme se do toho nakonec naplno v loňském roce pustili. Nevyvíjíme ale aplikace do šuplíku, nebo takové fun appky. Pro nás je to marketingový nástroj.

Celkově tedy kloubíme dva relativně odlišné světy – vývojářství a marketingové aktivity. Naší vizí je „Být digitálním guru, být komunikačním expertem, být motorem klientova úspěchu“, a to se nám myslím daří naplňovat.

PRIA SYSTEM logo

Jakým vývojem si PRIA prošla za tu dobu, co tam jsi?

Když jsem přišel, PRIA měla tři lidi a každý bral cca pět tisíc korun měsíčně. Obrat tedy nějakých 15.000 Kč. Byla relativně prázdná. Tak jsme začali obchodovat a přinášet větší zakázky. Postupně jsme rozšiřovali tým, získal jsem si respekt u lidí a začali mne brát jako leadera. Dneska jsme na nějakých padesáti zaměstnancích a potřebujeme další.

 

„Daří se nám velkolepě, jak vždy s radostí říkám.“

 

Firma byla při tvém příchodu v podstatě na začátku, peníze nebyly…proč jsi do toho tedy šel?

Hmm…Nemusel jsem se tehdy ohlížet na své finanční zabezpečení, tak jsem to chtěl zkusit. Byl jsem v těch začátcích ještě na poloviční úvazek v té firmě na evropské projekty, do toho mi chodilo stipendium z doktorského studia. Navíc patří také velký dík rodičům za to, jaké mi vytvářeli zázemí. Ne, že bychom byli nějak za vodou, ale rozhodně jsem nemusel nosit peníze z brigád domů. PRIA jsem bral tedy jako výzvu, navíc tam byla asi i ta obecná touha něčemu pomoci, něco dokázat, což já mám v sobě hodně zaryté. Ale na začátku tam ta vidina velkého úspěchu a výdělků nebyla a není ani teď.

 

Spolumajitelů Vás tam je více, jak to funguje?

Jsme čtyři, a dá se říct, že nám to funguje. Každý tam máme svou úlohu, máme zodpovědnost za něco trochu jiného, a dohromady to funguje. Co se týče rozdělení podílu, já s Martinem teď máme 32,5 %, Vašek Liška, se kterým řešíme především strategické věci a pomáhá nám hodně s kontakty, má 25 % a pak máme jednoho externího investora Michala Klara, který má 10 %. Ten ale funguje vyloženě jako investor, který jednou za čas zkontroluje výsledky a pochválí nás J Ale kapitálově nám pomohl, stejně jako Vašek. Celkově ale máme tři firmy. PRIA SYSTEM, tu mám na starosti já. Pak máme PRIA LABS, ta dělá na svých projektech, různé mobilní aplikace apod., a PRIA GAME, která vyvíjí mobilní hry. A tyto firmy si řídí Martin. Spolu pak probíráme nějaké větší kroky, strategie, operativu v řízení jednotlivých firem necháváme jeden na druhém. Ty další firmy vznikly proto, abychom mohli investovat námi vydělané peníze do vývoje dalších projektů.

 

A jak se Vám teď daří?

Velkolepě, jak vždy s radostí říkám. Když se podívám třeba dozadu na vývoj obratu, tak v roce 2010 jsme měli obrat 180.000 Kč, v roce 2012 už 7.500.000 Kč, v roce 2013 potom 15.000.000 Kč. Plány na rok 2014 jsou nějakých 21.000.000 Kč v obratu, tak doufejme, že se nám to podaří.

 

Pěkně. V čem si myslíš, že ten úspěch spočívá?

V důvěře klientů a ve vyhodnocování, kolik mu to doopravdy přinese. My jsme i ze začátku měli nižší cenu, a postupně jsme ji upravovali podle toho, kolik peněz to klientovi vydělalo. Vyhodnocujeme si, kolik peněz má smysl platit, aby se našemu klientovi služba vůbec vyplatila. Takže teď jsme ve výsledku na ceně vyšší, ale je nastavena tak, aby každému klientovi donesla to, co má. Některé jiné firmy v oboru šly opačnou cestou, nastavily vysokou cenu za služby, protože sociální sítě a marketing na nich byl cool, a teď jim nezbývá než cenu snižovat, protože nedokáží prokázat relevantní přínosy a klienti jim přestávají důvěřovat. Navíc když už jednou máme důvěru klienta, dá se s tím pracovat dál a kolikrát se rozšiřuje portfolio služeb, které od nás odebírá.

 

Jak dneska obchoduješ?

Dneska už převážně na doporučení, a mám několik velkých klientů. Gro je v tom nebát se oslovit kvalitní firmy. Na židlích v dobrých firmách nesedí bohové ani volové. Chce to odvahu. Není to bez problému, kolikrát se vyjednává poměrně dlouho, ale stojí to za to. Když odvedete dobrou práci, lidi si to řeknou a klienti se nabalují, přicházejí doporučení.

 

Co máte s firmou v plánu dál?

Stabilizovat ji. Hodně se teď rozrůstáme, nabíráme lidi, máme nové projekty. A potřebujeme si začít hlídat některé procesy tak, aby šel náš vývoj směrem, který jsme si vytyčili.

 

Jak při podnikání zvládáš osobní život?

No, za ty tři roky, co jsem naplno ve firmě, tak jsem přibral asi dvacet kilo, pak do toho nějaké osobní a zdravotní problémy a prostě neskutečný kolotoč. Takhle to šlo nějakých dva a půl roku. Teď už jsem ale za takovou fází, kdy jsem si řekl, že už to dál takhle nejde a snažím se „budovat“ i svůj osobní život se stejným nasazením, jako firmu.

 

Jakých svých úspěchů si nejvíce ceníš?

Jedním z mých úspěchů je to, že jsem dodělal školu a že jsem od 18 žil samostatně. Studoval jsem to dálkově, hodně pracoval, takže jsem rád, že se mi to povedlo. I pro mou rodinu to bylo důležité, brali to jako důkaz toho, že nejsem úplný „šupák“. A největším úspěchem je bezpochyby PRIA. Nedokážu vybrat jeden moment, spíš mám radost, když vidím, jak roste, jak se vyvíjí, kolik mega chytrých lidí zaměstnáváme, s jakými lidmi se můžu potkávat, a že se prostě daří. A to mě žene dál.

 

Proč ses rozhodl jet jako mentor na BeEager?

Logicky mám potřebu něco vrátit zpátky. Chci podpořit zajímavé projekty, které teď vznikají. Potkat se zase s dalšími akčními lidmi. Rád se podělím i o svou tzv. teorii průměru, kterou by si měl uvědomit každý, kdo s něčím začíná. Navíc se mi líbí, že program BeEager organizuješ na Moravě. A já vidím obecně na Moravě, v Ostravě, Brnu, Zlínu ten velký potenciál, který má, lidi tu chtějí a nejsou líní, zhýčkaní, chci být u toho, jak se to tu zase rozvíjí.

Dalšími mentory BeEager Campu v dubnu 2014 jsou Tomáš Král a Aleš Vyka.