Dane, ty funguješ sám na sebe, na volné noze, neboli jako tzv. freelancer. Co pro Tebe freelancing znamená?
Freelancing je pro mě především o svobodě a možnosti dělat to, co dělat chci. Svoboda je hlavní důvod proč jsem vlastně kdysi začal podnikat. Navíc jsem si už hodně brzy uvědomil, že jsem těžce zaměstnatelný člověk.
Kvůli čemu se považuješ za těžce zaměstnatelného?
Začal jsem podnikat brzo, hned v osmnácti jsem si vyřídil živnostenský list a začal dělat správce sítě v různých firmách. To mě na vysoké poměrně dobře živilo. U toho jsem se taky věnoval tvorbě webů, které mne hodně bavily. Svůj první web jsem prodal známému už asi v patnácti, ale výsledkem bych se teď radši moc nechlubil. ☺ Nicméně hlavní činností bylo stále správcování sítí, po nějaké době mě to ale přestalo bavit. Tak jsem začal programovat, nejdřív na dálku, pro jednu firmu, a po nějaké době jsem tam šel i na dva měsíce na stáž. A tam jsem pak zjistil, že pokud tam zůstanu déle, tak asi zemřu.
Proč?
Nerad bych zobecňoval, neprošel jsem desítkou větších firem, abych mohl porovnávat, ale zrovna tam byli celkem neproduktivní lidi. V tak nízkém tempu jsem do té doby nikdy nepracoval a strašně mě to nudilo. Jako správce sítí jsem se snažil být hodně produktivní, protože jsem věděl, že vydělám více peněz. A v té firmě to fungovalo tak, že jsem tam seděl osm hodin, z toho se pracovalo čtyři. A když jsem toho stihl udělat moc, tak si dělali srandu, že jim kazím průměry. Nejhorší na tom bylo, že jsem si během těch dvou měsíců na to nižší tempo začal zvykat. Ve chvíli, kdy jsem si to poprvé uvědomil, jsem věděl, že to musím změnit. Po ukončení stáže jsem z firmy odešel a přestal jsem s nimi spolupracovat.
Proč ses vlastně rozhodl vyřídit si hned v osmnácti živnostenský list, a nepracoval jsi třeba na dohody o provedení práce a podobně?
Bylo to jednodušší. Na začátku jsem byl správce sítě pro jednu firmu, s něčím jsem jim pomohl a pak se z nich stal stálý klient. Začal jsem okolí vykládat, co dělám, takže se o mně vědělo, že jsem „ajťák“, mám vystudovanou Kratochvílku (pozn. red. střední průmyslová škola v Ostravě zaměřená na elektrotechniku), studuji informatiku na vysoké, a ačkoliv jsem neměl žádné své webové stránky, postupně jsem se dostal na doporučení do dalších firem. A když už jsem byl ve více firmách, bylo to jednodušší. Navíc mě to jako studenta nic nestálo. Fakturoval jsem si tehdy asi 10ti násobek toho co bych si vydělal na brigádě a měsíčně jsem si za 30 – 40 hodin práce vydělal takový průměrný ostravský plat. Navíc jsem v té době neměl skoro žádné náklady – krásný studentský život.
Ty už jsi zmínil, že jsi studoval informatiku i na vysoké škole. Bavilo, nebavilo, dobře či špatně zvolený obor?
Jsem technik a vždycky jsem byl, takže obor zvolený určitě dobře. První rok na vysoké mě i strašně bavil. Pak mé nadšení opadlo, protože jsem zjistil, že oproti praxi, kterou jsem měl, je ta škola v některých ohledech dost pozadu. Neučily se aktuální věci. Třeba o webu jsem se tam nenaučil vůbec nic. Na naší katedře jsem se setkal pouze s jedním člověkem, který byl alespoň trošku proaktivní a snažil se ve škole zavádět novější trendy. Z pohledu vzdělání to nebylo ideální, ale dneska jsem za to rád. Poznal jsem tam spoustu skvělých lidí a kamarádů na celý život a hlavně mi škola dala svobodu a čas, díky čemuž jsem vlastně začal podnikat.
„Vývojáři často nejsou tak businessově orientovaní, protože nikdy nerozjížděli firmu nebo podnikání od píky a nemají moc představu, co to obnáší.“
Postupně ses ale od spravování firemních sítí přesunul k webům. Jak se to stalo?
Po ukončení mé stáže i spolupráce s danou firmou jsem uvažoval, kam dál bych se chtěl posunout, a shodou okolností jsem té době hrál squash. Trénoval jsem i s trenérem, který se stal mým kamarádem. A ten trenér mimo jiné koupil a snažil se provozovat internetový obchod se sportovními potřebami, ale moc mu to nefungovalo. A protože věděl, že se těmto věcem věnuji, že programuji a dělám weby, tak mne oslovil, jestli bych mu s tím nepomohl. Tak jsem na tom začal pracovat, neslo to výsledky, jemu se má práce taky líbila, a postupem času mi nabídl podíl na celém projektu. Byla to pro mne fajn příležitost naučit se spoustu nových věcí, a tak jsem to přijal. Fungoval jsem potom nejen jako vývojář, který zajišťoval tu technickou funkčnost e-shopu, ale také jsem pracoval na marketingu a nejrůznějších provozních a obchodních věcech, shánění dodavatelů a podobně.
To jsi docela rozšířil svůj záběr…
To ano. Byla to velká škola. Během těch tří let, kdy jsme spolupracovali, jsem se hodně naučil o oblastech webu, o kterých jsem do té doby moc nevěděl, přičichl jsem k obchodničině, a dá se říct, že mi to dalo část základů, na kterých dnes stavím.
Můžeš to prosím konkretizovat?
No… ty tři roky mi třeba hodně změnily myšlení. Většina vývojářů přemýšlí hlavně nad technickými věcmi a nevidí to v širší perspektivě celého klientova businessu. Chybí jim pohled z druhé strany. Vývojáři často nejsou tak businessově orientovaní, protože nikdy nerozjížděli firmu nebo podnikání od píky a nemají moc představu, co to obnáší.
Co pro tebe znamená to „business orientovaný“?
Popíšu to na příkladu – Běžně se setkávám s tím, že se ke mně dostane člověk, který byl nespokojený se svým předchozím vývojářem. Když to s ním rozebírám, tak je to mnohdy dáno tím, že vývojáři řeší jen technické řešení, komunikují technicky a navzájem si nerozumí. Zeptají se ho na to, co chce, a začnou mu vysvětlovat do detailu, jak to lze technicky provést. Tenhle přístup má několik zádrhelů – 1) Klient většinou neví, co chce, dokáže popsat jen problém, který má a 2) Technické pozadí toho řešení zajímá málokoho. Když si u výborného stolaře objednáte stůl, tak vás taky nezajímá postup, jakým ten stůl vyrobí. Zajímá vás výsledek. Podle mne je daleko důležitější než technika opravdu dobře pochopit klientovi potřeby. Pobavit o jeho firmě, zjistit, jak celá funguje, jaké mají plány a cíle, k čemu to má vlastně všechno být a proč to vlastně dělá, jaké jsou problémy a co ho nejvíce trápí a frustruje. Mojí prací je pak navrhnout celkové řešení tak, aby dobře fungovalo v rámci celého jeho podnikání. Mnohokrát se stane, že na prvních schůzkách nepadne ani zmínka o technice nebo technologiích.
Proč jsi z toho e-shopového podnikání nakonec vystoupil?
Těch důvodů bylo více, ale hlavní byly dva – přestávalo mě to bavit a chyběla mi svoboda z dob, kdy jsem spravoval sítě. Staral jsem se o provoz, což znamenalo být na firmě pořád, měl jsem čím dál méně času na techniku a další věci, které mě bavili. Firma se taky dostala do stavu, kdy už to bylo celkem zaběhlé a mě tenhle stav už moc nevyhovuje. Jsem spíše člověk, který buduje rád pořád něco nového od píky. Pro mě je ideální projekt ve chvíli, kdy se zpomalí, a už se spíš udržuje a piluje, předat dál, a věnovat se něčemu novému. Rozhodl jsem se proto vrátit zpátky k fungování na volné noze. V té době jsem dostudoval bakaláře, na inženýrské studium jsem se rozhodl nenastoupit, protože už mne to nenaplňovalo. No a jako freelancer jsem pak začal nabízet své vývojářské služby, hlavně co se webů týče.
Jak to šlo? Přece jen firem a freelancerů, kteří tvořili weby, už v té době bylo hodně.
Kupodivu poměrně dobře. První klienty jsem musel oslovit sám. Vyhledával jsem si také lidi a firmy, které hledaly lidi, jako jsem já na nějakou vzdálenější spolupráci na menších projektech, a oslovil jsem je. Takto mi vyšel i jeden dlouhodobější projekt, a na základě toho už pak přicházely i zakázky na doporučení. Hodně jsem se taky potkával s lidmi, kteří se věnují třeba online marketingu, nebo jiným oblastem, networkoval jsem, a ti mě pak také často někam doporučili nebo si mne přizvali ke svým projektům.
„Myslím, že u freelencera není široký záběr dobrá cesta.“
Jak se ty sám teda prodáváš?
Hodně neinternetově, abych řekl pravdu. Odvedu kvalitní práci, a lidi mě pak doporučí. Radši pracuji na zkvalitnění vlastní služby, než na svých webových stránkách, kde bych se prezentoval a tlačil svoje služby lidem pod nos za každou cenu. Vím, že člověk, který je nadšený mou prací a řešením, které mu dodám, mne rád doporučí dalším pěti lidem.
Hodně specialistů na online marketing říká, že je důležité si budovat osobní brand. Mít své webové stránky, plnit je kvalitními články, vystupovat na konferencích, psát do různých odborných časopisů a tak dále. Jak ty se na to díváš?
Principiálně souhlasím, je ale potřeba si říct, že se to oborově liší. Já například kdybych psal blog o tom, co dennodenně dělám (což je to, co většina online marketérů dělá), tak tomu mí klienti vůbec nerozumí. Bylo by to příliš technické a pro ně nesrozumitelné. Mí klienti často ani nechtějí vědět všechny odborné věci, které za mou prací stojí. Zajímá je výsledek. Kdybych cílil naopak na technickou klientelu a snažil se sehnat kontrakt na dálku jako člen nějakého většího vývojářského týmu, potom by to pro mne mohlo být přínosné. Ale i tady platí, že lepší referencí je dobrá práce a asi bych se spíše věnoval vývoji open source.
Plánuješ své služby nějak rozšiřovat?
V současné době ne. Myslím, že u freelencera není široký záběr dobrá cesta. Na oko toho umí hodně, ale dohromady pak není specialista na nic. Dělá všechno, ale nic pořádně. Já jsem spíš minimalista a snažím se svojí energii soustředit do jednoho bodu a nedělat tisíc věcí najednou. Být odborníkem na určitou oblast je v dnešní době spíše konkurenční výhoda.
Jestliže ty se zabýváš pouze tím technickým řešením, jak řešíš ten zbytek? Najímáš si další lidi?
Je to různé. Jsou zakázky, kde funguji jen jako dodavatel technického řešení a zbytek si řeší klient sám. Taky jsou zakázky, kde zajišťuji vše od A do Z. V praxi to pak funguje tak, že skládám tým z freelancerů přesně dle potřeb klienta a projektu. Já tam potom funguji buďto jako člověk co realizuje tu technickou část nebo jako dozor nad celým projektem. V dnešní době už nejde dělat weby, na kterých obvykle pracuji já, v jednom člověku. Potřebujete tým.
„Být odborníkem na určitou oblast je v dnešní době spíše konkurenční výhoda.“
Když jsme se spolu bavili dříve, zmínil jsi, že patříš mezi Digitální nomády. Co to je?
Digitální nomádství je novější trend, který je v zahraničí už poměrně rozšířený, u nás méně. Myšlenka je jednoduchá – propojit práci a život s cestováním. Vychází z toho, že díky pokročilým technologiím, které dneska máme, lze pracovat prakticky odkudkoliv. Lze tedy pracovat na dálku. Já sám třeba svoje klienty vidím naživo tak jedenkrát do roka. Co se týče cestování, nabíjí mne energií, baví mne poznávat nová místa i nové lidi, často jsem díky tomu ještě produktivnější, takže to spojení cestování a práce je pro mne super. Nejde to u každého oboru, ale u mne to funguje.
Jak se na to tvé digitální nomádství dívají klienti?
Ze začátku je tam trochu nejistoty, je to pro ně něco nového. Když to ale vyzkoušíme a zjistí, že se pro ně vlastně nic nezměnilo až na to, že jsem v našich rozhovorech obvykle v daleko lepší náladě, tak už to vůbec neřeší. Stálí klienti, když mi volají, tak se mne ze srandy občas i ptají, jestli se dovolali do Ostravy nebo zase na druhý konec světa.
Odkud už jsi takhle pracoval?
Z těch delších výletů to bylo pár týdnů v New Yorku, vloni jsem strávil měsíc v Nice ve Francii, a letos v zimě skoro dva měsíce na Kanárských ostrovech. A to byla paráda, do té doby jsem netušil, kolik mi ta česká zima bere energie.
To jezdíváš sám nebo se skupinou dalších nomádů?
Většinou se skupinou, asi by mne nebavilo být někde dva měsíce úplně sám. Ty skupiny suprově organizuje Robert Vlach, který také provozuje skvělý portál Na volné noze. Vždycky když něco takového chystá, tak napíše hromadný email dvě stě lidem, a ti kteří chtějí jet, tak jedou.
Jak se to dá kloubit s partnerským vztahem?
Blbě ☺ Pokud nemůžou vyjet oba, tak se to dost komplikuje – hlavně u delších cest.
Jak se na tohle Tvé podnikání dívají rodiče? Ahoj mami a tati, zrovna pracuji na Kanárských ostrovech, zdravím vás?
První tři roky byly hektické. Říkali mi, ať se na celé podnikání vykašlu, dodělám školu, nechám se zaměstnat. Mí rodiče nejsou podnikatelé, a to riziko a nejistota, které podnikání provází, jsou pro ně nepochopitelné. Moc se nedokázali smířit s myšlenkou, že nemám jistý měsíční příjem a dostudovanou vysokou školu. Teď už se s tím ale vyrovnali. Berou to tak, že jejich syn je bláznivý cestovatel, který si pořád, dělá co chce. Postupně to přestali řešit.
Jak jako freelancer dokážeš pracovat s tou časovou svobodou? Dokážeš ráno vstát z postele, nastavit si nějaký režim, nebo pracuješ podle toho, jak se Ti chce?
Já jsem hodně systematický člověk. Navíc díky tomu, že jsem v podstatě vždy jako freelancer fungoval, jsem se naučil plánovat věci, řídit si čas a fungovat systematicky. Ale jinak je to v podstatě jednoduché. Celé je to jenom o disciplíně. Jasně, že mám slabší dny jako každý, ale na druhou stranu vím, že to z dlouhodobého hlediska nemá vliv. Je to jako ve sportu – každý den se snažíte jet na nejlepší možný výkon ☺.
Jak se změnilo to Tvé freelancování za ten rok a půl?
Mám více zakázek, oslovuje mne více lidí. Pracuji na zajímavějších projektech. Třeba posledních pár měsíců spolupracuji na jednom českém projektu, kde se snaží zjišťovat vrozený sportovní talent u dětí a vycházejí z obrovského množství dat. Není to určeno k vychovávání top sportovců, ale ta myšlenka za tím je taková, že pokud dítě dělá sport, na který je šikovné od přírody, bude ho i více bavit a bude se mu věnovat déle. Takže v podstatě vedou děti ke sportu, což je podle mě fajn. Nebo také spolupracuji na projektu z Jižní Ameriky, který se inspiroval např. podobnými projekty od NASA nebo MARS ONE jehož cílem je naučit lidi rychleji a lépe pracovat s hlavou v různých situacích. Učí lidi například umět se lépe a rychleji soustředit, uvolnit apod… Funguje to tak, že nasadí člověku na hlavu EEG přístroj a dělají s ním různé cviky. Aplikace, na které pracuji, pak zpracovává impulsy a signály z mozku a vyhodnocuje je v reálném čase.
Dane, děkuji za rozhovor. Těším se na Tvé povídání na Campu!
Na jakých dalších projektech Dan pracuje? Jak se k nim dostal? Co je podle něho důležité, pokud chcete fungovat jako freelancer? Jaké jsou výhody i úskalí digitálního nomádství? I o tom bude Dan vyprávět na BeEager Campu.
Dalším mentorem BeEager Campu je Martin Březina.
